První workshop

V říjnu 2015 jsem pořádala svůj první jednodenní workshop. Moc se mi líbil a chci v jejich organizaci pokračovat. Účastnice, která worskshop pro své známé iniciovala,  mi napsala, jak se jí na něm povedlo vyřešit problém, který jí dlouho trápil.

Jak to viděla jedna z účastnic:

        „Na webové stránky Lucky jsem narazila náhodou, přes svou známou na sociální síti. Jelikož už se nějakou dobu zajímám o obecné zákonitosti a souvislosti v životě, stránky mne zaujaly, protože vím, že to opravdu funguje. Nejdřív jsem si myslela, že si domů pozvu Lucku jen na osobní konzultaci, ale pak jsem si vzpomněla, že je kolem mne spousta kamarádek koňaček, které řeší spoustu souvislostí s koňmi. Napadlo mne kontaktovat Lucku a požádat ji o workshop. Ten se uskutečnil 10.10.2015. Když budu mluvit za sebe, určitě bych doporučila všem, kteří potřebují něco vyřešit, nebo poradit. Já osobně jsem se přestala trápit minulostí a jsem spokojená já, i můj koník. Myslím si, že bychom se těmito souvislostmi měli zabývat více, protože to je základ."

 

A co jsem na workshopu objevila?

„Asi pět let jsem v sobě doslova dusila jeden nedořešený příběh z minulosti, který se týká mně, mého koně a mé, v té době, kamarádky.

Došlo ale k situaci, která náš vztah poznamenala. Její rodiče se domlouvali s jednou trenérkou, že od ní koupí hříbě. Nakonec se ale nedohodli a ona nabídla hříbě mě. Pro mne to byla skvělá nabídka: velice dobrá cena, skvělý původ koně, byl mi znám i zdravotní stav, a navíc to byl můj dětský sen, který jsem měla šanci si splnit. A tak jsem kývla.

Rodina, která měla původně koníka kupovat, již koně měla a já jsem myslela, že mi to budou přát. To se ale nestalo. Dočkala jsem se nepochopení a byla jsem obviněna ze zrady. Následkem toho jsem se začala obviňovat za to, že jsem si jednou v životě šla za svým. Ironická věta „třeba se jednou potkáme na závodech“ mi zněla v uších velice dlouho. Když jsme pak vyrazili na závody, kde jsme se měly potkat, byla jsem tak vystresovaná, že se můj kůň ve vozíku zranil a já jsem nemohla startovat. Vše vyvrcholilo letos roku 2015, kdy byl mému koni diagnostikován nádor třetího víčka.

Na workshopu jsem si díky zpětným vazbám uvědomila, že to, komu prodat koně, bylo rozhodnutí trenérky. A já jsem kamarádce a její rodině, které se to rozhodnutí nelíbilo, přistoupila na jejich hru, že za to mohu já. A taky jsem si uvědomila, že podobné sebe obviňování jsem nedělala jenom v tomhle případě, ale i jinde. Moc se mi ulevilo a mému koníkovi, který ze mě pocit viny, zřejmě cítil taky.“