Nějakou dobu jsme žili s manželem a dětmi v Německu. Svého koně Roana jsem si tam vzala sebou a bylo to opravdu bezva období, protože jsem ho měla na dohled z okna. Mohla jsem za ním každý den dojít, a když ne jezdit, tak ho alespoň někde popást, nebo mu dát něco dobrého.

Když jsme se měli vracet do Čech, tak jsem se nechala zviklat k rozhodnutí Roana prodat. I přesto, že uvnitř ve svém srdci už dlouho vím, že koně jsou pro mě fakt důležití. Důvodem bylo, že by se v Německu prodal lépe a že v Čechách stejně nebudu mít tolik času se mu věnovat a spousta dalších podobně rozumných argumentů.

Já se prodat nedám!

Co následovalo? Pokaždé, když jsem podala inzerát na prodej koně, tak BUM - Roan tu kulhal, tu se odřel a nedalo se na něm jezdit. Prostě se vážně nechtěl nechat prodat :-D. Respektive to já jsem ho opravdu prodat nechtěla. Ale že mi trvalo, než mi to došlo!

Teď bydlíme v Čechách, já jsem plány na prodej vzdala a Roan je v pořádku. Mám manžela, dva skvělé kluky a krásného koně. Nic není jako dřív a vím, že abych si to mohla dovolit, musím pro to hodně udělat. Už zdaleka nemám tolik času za Roanem jezdit, ale o to intenzivněji se snažím čas s ním využít. Vlastně pořád hledám, jak to všechno spojit, abych byla spokojená. A nedávno mě jeden známý dojal, když mi řekl: „Udělej pro své děti prosím tě něco. Dál jezdi na koni a nenech si to vzít. Protože moje máma byla vždycky mnohem spokojenější, když přišla od koní, než když k nim odcházela.“

Chcete zlepšit vztah se svým koněm? Podívejte se na nabídku konzultací.